O oddílu
Reportáže
Zimní sraz 2004
Když jsem přišel na nádraží a uviděl šest lidí, podíval jsem se na hodinky a až mě zamrazilo, když jsem zjistil, že necelé dvě minuty. Sice ještě dorazili čtyři lidi, mezi kterýma byla zcela nečekaně i Plaváček, ale i tak nás bylo málo. Takže se po nějaké době karavana batohů a nezbytných bobů nesená svými majiteli vydala k vlaku. Na Středu jsme ještě přibrali Mira a uháněli jsme dál na Ostravici. Přišla k nám průvodčí vzala si od Oje lístek a říká: "A kdo k vám ještě patří?" Oj ukázal na sedadla kde seděli Evka, Honza, Broučin a Miro: "Ještě tamty děcka."
Když jsem přišel na nádraží a uviděl šest lidí, podíval jsem se na hodinky a až mě zamrazilo, když jsem zjistil, že necelé dvě minuty. Sice ještě dorazili čtyři lidi, mezi kterýma byla zcela nečekaně i Plaváček, ale i tak nás bylo málo. Takže se po nějaké době karavana batohů a nezbytných bobů nesená svými majiteli vydala k vlaku. Na Středu jsme ještě přibrali Mira a uháněli jsme dál na Ostravici. Přišla k nám průvodčí vzala si od Oje lístek a říká: "A kdo k vám ještě patří?" Oj ukázal na sedadla kde seděli Evka, Honza, Broučin a Miro: "Ještě tamty děcka."
Na Srub jsme, jak už to bývá, dorazili až za tmy. Pro vodu jsme ani nemuseli chodit. Stačilo jen roztopit dvaceticentimetrovou vrstvu, co byla v barelu. Bohužel nikdo nedonesl kytaru, ani jiný hudební nástroj, a tak jsme se uchýlili k tvrdým soubojům v pexesu. Ve své skupině (Eva, Vlaďka, Zuzka, Broučin, Honza) jsem zvítězil, i když mi Evka dost šlapala na paty. To že jsem byl v této skupině nejstarší určitě nic neovlivnilo.
Po dalších hrách, uvedu například foukanou, u které jsme se navzájem všichni poplivali, jsme se uložili ke spánku. Na dobrou noc nám měl Miro povyprávět horor o krvelačných dalmatinech. No vyprávění to nebylo nijak strhující, oproti minule, protože tentokrát jsem usnul.
Ráno mě vzbudili lidi, které zase vzbudil jejich močový měchýř. Podíval jsem se na hodinky a rychle se zavrtal do spacáku. Naneštěstí se do místnosti vřítil Myšák s batohem a ze spaní nebylo nic. Ostatní se postupně probouzeli a dali jsme se do dokreslování diplomků (tedy mi méně umělecky nadanější jsme začali stěhovat stoly uklízet apod.)
Než dorazili první účastníci měl jsem postavenu dráhu na svoji hru, která se jmenovala Pavouk. Pochopil jsem jednu z výhod toho, že zajišťujeme čaj a staráme se o oheň, kvůli čehož jezdíme už v pátek. Do areálu srubu se totiž ve dvaceti minutách nahrnulo přes dvě stovky lidí. No já bych s nimi ve vlaku jet nechtěl.
Celé dopoledne jsem stál u své soutěže, kterou navštívilo dvacet teamů. Soutěž Mývalů měla taky úspěch a na ostřížovské Ruské dvojce taky pořád někdo byl.
Po skončení her, za které jsem byl opravdu vděčný, protože mi umrzaly prsty u noh, následovalo vyhodnocení a vyhlášení. Diplomků se rozdalo opravdu požehnaně. A po té se většina z 269 účastníků odebrala na vlak. Opět bych s nimi nechtěl jet.
Vytřeli jsme, uklidili a zahráli si na donesené kytary (Myšák sebou jednu ráno přinesl a druhou nám půjčil Vojtova sestra Meggi.) Na jídelníčku byly zapékané brambory, ale to co jsme vyrobili bych spíš nazval zapékanou bramborovou kaší.
Poté následovalo pásmo her a písní. Plaváček nás totálně odrovnala svou hrou Na hodinářství ve stylu S nebo bez, či Rovně nebo křížem.
Miro se vymluvil na to, že místo hororu jsme hráli na kytary, a tak jsme šli spát bez hororu.
Dalšího rána jsme vstávali až v devět. Po snídani jsem si lehl do matraček. Evka, Broučin a Honza objevili úžasnou zábavu v tom, že mi budou ubližovat, a tak se na mě neúnavně asi hodinu vrhali. Někdy potom, když jsem vyčerpaně ležel Evka skopla Meggiinu kytaru a nalomila jí krk. Když jsme to zjistili obstoupili jsme ji a Vojta povolil struny. Pak podal kytaru Plaváčkovi. Jen co ji vzala do ruky zlomil se krk celý.
Následoval úklid a běžná rutina, cesta na vlak, návrat do Ostravy vítání s maminkou, koupel, večeře.
Hodnocení ***
