O oddílu
Reportáže
Kuličkiáda 2004 (17.4.2004)
Po letošní Kuličkiádě jsem došel k závěru, že jde o tradiční akci každým coulem...
Po letošní Kuličkiádě jsem došel k závěru, že jde o tradiční akci každým coulem.
Nejen, že se tradičně pořádá každým rokem, ale také se zde tradičně pouštějí lodičky, tradičně se jde z Vítkova do Hradce nad Moravicí, již tradičně zde prší a tradičně se hrají všechny možné hry, jen ne kuličky.
Letošní účast byla o mnoho hojnější, než loni - sešlo se nás dvacet. Vyrazili jsme z Hlavního nádraží směrem na Suchdol. Cestou jsem pospával a rušil mě jen průvodčí, který co chvíli nakukoval do našeho coupé, ač jsme byli potichu, jesli někdo nepřistoupil. (díval se asi 15 krát) V Suchdole jsme přestoupili do podstatně menšího motoráčku. Ani jsem se nenadál a byli jsme ve Vítkově.
Byly nám rozděleny barvy pro opět tradiční hru na autíčka a sirky pro netradiční gitings. I vydali jsme se na cestu k hradu.
Cesta, snad protože jsem ji šel už tolikrát, mi uběhla rychle. Ani drápání nahrad nebylo tak strašné jako loni, kdy jsem šel s teplotou.
Na hradě jsme pojedli a udělali pár fotek. Pak jsme vykročili na další část cesty.
Cesta k papírenskému splavu mi rozhodně neutíkala tak rychle, jako první část, a tak jsem si ji krátil hrou na písničky. Po dlouhé pouti jsme se přece jen dostali k papírenskému splavu.
Zde jsem vydatně pojedl (jednu housku) a spojil své síly a umění výroby lodí s Datlem. Má práce spočívala v tom, že jsem držel dřívka, která Datel svazoval a občas něco řekl, aby se neřeklo. Naše loď neměla šanci zvítězit v estetické části soutěže, kterou s převahou vyhrála loď Verči a Lakiho Plovoucí zahrada se šnekem Pepou.
Po startu se naše loď držela vedoucí skupiny dost dlouho, ale pak se sekla mezi větve, čímž hodně ztratila a v konečném počítání byla asi čtvrtá, nebo pátá. (no možná i šestá, ale nad sedm nejdu) .
Po ukončení této regaty si starší z nás, po té co mladší poslal napřed, zavolal Miro a oznámil nám, že vlak jede za hodinu a půl, a že máme tudíž co dělat. Další vlak prý jede až v sedm. Datel navrhl, že pokud pojedeme tím druhým vlakem, stihneme si zahrát kuličky, ale to většia zamítla.
Dal bych opravdu hodně za pohled na to, jak se na bezbrané děti vyřítí ze zatáčky banda lidí s chmurným výrazem ve tváři, každý drapne jedno dítě a žene je kupředu.
Výsledkem této akce bylo, že jsme ušli čtyři kilometry za půl hodiny. I přesto jsme však zavrhli cestu na zámek a zamířili jsme, již troch volnějším krokem, rovnou do města.
Na vlak jsme čekali pouze pět minut a dalších pět minut jsme jeli do Opavy. Zde bylo hodně policistů, protože se hrálo utkání se Slávií, taže jsme se snažili chovat co nejspořádaněji. Naštěstí jsme na vlak čekali jen dvacet minut. Byl jsem docela rád, že pro mě přijel na Svinov tatínek, protože cestado centra by mě asi dorazila.
Skvělá, skvělá, skvělá.
