O oddílu
Reportáže
Tornádo (7.5. - 9.5. 2004)
Tornádo je opět za námi. To bylo stresů. Probíhalo to asi takhle:
Když jsem se Verči ve středu na schůzce zeptal, se kterou družinou jede na tornádo, nahodila výraz dívky zdrásané vnitřním bojem, jež proplakala několik nocí a odpověděla: "No já nejedu s nikým, protože jedeme k tetě, kterou nikdy nenavštěvujeme a zrovna tenhle víkend musíme začít. Ale jinak bych určitě jela s váma."
Tornádo je opět za námi. To bylo stresů. Probíhalo to asi takhle:
Když jsem se Verči ve středu na schůzce zeptal, se kterou družinou jede na tornádo, nahodila výraz dívky zdrásané vnitřním bojem, jež proplakala několik nocí a odpověděla: "No já nejedu s nikým, protože jedeme k tetě, kterou nikdy nenavštěvujeme a zrovna tenhle víkend musíme začít. Ale jinak bych určitě jela s váma."
Co si budeme namlouvat, nepotěšilo mě to. Daleko horší však bylo, že se mi ani po půlhodinové sms přestřelce nepodařilo přinutit Snagu, aby jel na Tornádo, místo aby navštívil maminku v lázních.
Tak jsem zbalil spoustu věcí do batohu a vyrazil na nádraží. Vysvětlil jsem družině jaká je situace. Očividně je to nepotěšilo, hlavně Matěje, které se nakonec přece jen zeptal svou oblíbenou otázkou: "A kde je ten Snaga?" Naposledy jsem se podíval na Štít vítězů a předal jej Ojovi.
Ve vlaku jsme dostali první šifru. Byl to text v chorvatštině, který pojednával o historii šifer a teorii šifrování. Nebyl jsem sto jej rozluštit ani přes Permonovy chytré rady typu, kde se nacházím v přiloženém grafu (byla to pozice nežádoucí osoby) nebo prozraní toho, že text není v chorvatštině ale v srbštině.
Vlak nás zavezl až na nádraží v Čermné. Okamžitě se mi vybavily vzpomínky na mé první tornádo, kdy jsem po prvních dvou krocích upadl pod tíhou teletiny na hromadu uhlí a zůstal špinavý celý víkend.
Během cesty mi došlo, že nám chybí tropiko k jednomu stanu. Vinu beru na sebe, byla to moje chyba. Všichni okolo se smáli, když jsem na stan vršil vrstvy igelitů, ale byli i tací, kteří pochopili, že je něco špatně až po notné době.
Vykopali jsme ohniště rozluštili pár šifer nechytli nějaké to vysílání a už tu byla noční akce. Měli jsme v nosítkách donést na určité místo schopného člověka. Vybral jsem Merry, neboť tvořila perfektní kompromis mezi schopným člověkem a lehkým člověkem.
Donesli jsme ji na cestu, kde nám bylo, za pomoci malého ohňostroje, sděleno, že jsme všichni, kromě Merry, oslepli. Merry nás vedla celkem dobře, ale znervozňovali jsme ji svým brbláním, a tak jsme došli poslední. Protože jsem ke konci cesty přebral vedení já a vykročil přesně opačným směrem, tak to dost dlouho trvalo.
Sobota jela v zaběhnutém stylu Tornád. Vaření, signalizace, šifry, bystrost, příroda, orientace a mnohé další tvořily koktejl, díky němuž jsme se nenudili. Při vaření se nám navíc podařilo roztavit kotlík. Pokračovali jsme dvěma běhačkama. Jedna do přírody by byla fajn, ale nenašli jsme ani polovinu kartiček označující rostlinky, a tak jsme tvrdě tipovali.
O dost náročnější byl úkol do všestrannosti, kde jsme měli sehnat co nejvíc vagonků s podpisem od lidí mimo oddíl. Potkali jsme jiný oddíl, starého skauta i lidi co zapadli s autem do bahna a před tím než jsme jim ho pomohli vytáhnout stihli rozbít okna, podubat kapotu a urvat nárazníky.
Večer se sedělo u ohně, předčítali jsme povídky a zpívali písně do umělecké discipliny. Ač byly naše povídky trapné a píseň falešná tuhle disciplinu jsme vyhráli.
Při noční signalizaci se nám nepodařilo oddvysílat ani první zprávu a už byl konec. Chyba byla v příjemcích.
Druhý den se dohrávaly turnaje rozhodovala sporná místa a podobně.
Nakonec zde bylo vyhlášení všech disciplin. A konečné pořadí je toto:
1. Lišáci
2. Ostříži
3. Havrani
4. Mývali
