O oddílu
Z novin
Tábor SIRIUS
Moravskoslezské noviny SVOBODA,1990
V tábornickém oddílu SIRIUS z Ostravy jsem psal v Nové svobodě naposledy loni. Tehdy potkala hochy při cestě nehoda - shořelo nákladní auto vezoucí veškerý materiál a jen náhodou vše skončilo bez vážnějšího zranění. Tábor se tehdy konal v náhradním terminu a všem bylo jasné, že oddíl čekají perné časy. Z oddílového inventáře nezbylo takřka nic.
JEN NADŠENI, není-li právě ono tím nejpodstatnějším...
„Sbal se, prosím tě, vem si spacák, celtu a jed někam ven, nebo z toho zcvokneš. Třeba se stav k nám," řekl mi kamarád, kterého už otravovalo poslouchat mé stesky, jak je to strašlivé trávit letni vedra ve sluncem rozpálené Ostravě. A tak jsem jednoho dne - moudré rady se mají poslouchat - sbalil tornu, koupil si jízdenku a vyrazil.
Na tábor
Na louce v údolí potoka tekoucího do Kružberka mne uvítaly stany tee-pee a opodál stojící kuchyň s jídelnou - vše z tyčoviny a plachet. Oproti poblíž stojícímu „rekreačnímu táborovému městečku" pod-niku Kovona rozdíl více než značný. Co je vlastně lepší?
HOŠI DĚLAJÍ VŠE SAMI
Služby v kuchyni, zásobová ní dřevem, sami si perou, sami vaří. Kromě toho stihnou i program plný soutěží a her, kterému dominuje celotáborová hra, jejíž součástí je závěrečný boj o poklad. Naštěstí jsou již pryč doby, kdy muselo být vše ideologicky zdůvodněné. Letošní hra na motivy plavby Fernanda de Magellana tak mohla proběhnout, aniž by si kdokoli z vedoucích musel lámat hlavu nad tím, co tomu řekne kontrola. V minulých letech jich bývalo požehnaně a vadilo jim téměř vše, co k táboru patří. I názvy družin: MÝVALI, HAVRANI, OSTŘÍŽI, LIŠÁCI. Vedoucí si říkají DELFÍNI.
Táborový oheň
Měl jsem štěstí i smůlu zároveň. Z celého tábora jsem stihl jen několik posledních dni před odjezdem na puťák do Čech. O poslední táborák jsem však nepřišel.
Seděli jsme kolem táborového kruhu a mne napadla myšlenka -. Vize, která mne
pronásleduje ustavičně dlouhá léta a která ve mně vždy vzbudí pocit, že TO nemůže být tak. Že každý táborák, u kterého je nám tak fajn, je součástí velikého táborového ohně, který je společný pro nás všechny na tomhle světě,
který hoří na strašlivě moc místech a ve strašlivě moc dobách najednou.
ZA PŘÁTELSTVÍ, KAMARÁD STVÍ, UPŘÍMNOST A ČEST.
Byť jsou právě tyto city dnes pokládány za slabosti. Alespoň to mnozí říkají.
Oddíl SIRIUS existuje přes patnáct let, vystřídalo se v něm již několik chlapeckých generací a každá z nich mu dala něco svého. Každá byla zastoupena osobnostmi,
v jejichž čele většinou stáli rádcové - vedoucí družin.
HONZA, RADIM, SOSÁK, BOHOUŠ - to jsou ti dnešní, Čtyři jména na konci čtyř řad ve čtyřech družinách. Řad jmen, tváři, přezdívek a činů.
Honza je Mýval. Jména jeho předchůdců přede mnou definovala sama: GULDEN, KRALIK, KABEL, VANA, LIŠAJ, MAREK, CHOROŠ... Články řetězu táhnoucího se dobami dobrými i zlými. Štafeta.
KONTINUITA - slovo dnes módní a mnohým nic neříkající.
A dál?
Možná jsem se nechal zanést sentimentem z jednoho jediného tábora příliš daleko. Možná, že se jedná dokonce o sentiment laciný a tudíž směšný, já sám se za něj však nestydím a je-li toto vzpomínáni vskutku sentimentem, pak se k sentimentu programově hlásím. Už proto, že další jméno v oné řadě jmen mířících zpět proti proudu času je jméno mé.
